„Nikdy jsem jí nechtěl ublížit.“
„Byla to nehoda.“
„Celé to vlastně zavinila ona sama!“
Opakoval si to už po tolikáté, že tomu začínal sám věřit.
Navíc mu zničila kartičku Kobe Bryanta za tři stovky. Je celá od krve. Teď má hodnotu tak 50 haléřů. Zarazil se v myšlenkách. O tohle tady přeci vůbec nejde… Jsou důležitější věci! Jestli je pravda, co říkal Honza, a dostane trojku z chování, nebude moct jet s týmem na Mistrovství Evropy. A když tam nebude, těžko si ho všimne nějaký scout… A on chce do NBA! Úplně cítil, jak se mu před očima rozplývá sen o tom, že nastupuje za Lakers.
„A to všechno kvůli pitomý holce!“ Je pěkná, ale jako basketbalová hvězda by chodil s modelkami. Ne s nějakou šprtkou z vidlákova…
A Honza za to může stejně tak. Jasně! To on přišel s tím, že holky jsou v šatně. Mělo mu být jasné, že bude Mirku škádlit… A Iveta tomu taky mohla zabránit. Místo toho se tam jenom pletla!
„Táta mě zabije.“ Ještě že se vrací až zítra večer. Třeba se to do té doby nějak uklidní… A když ne, tak alespoň musím vymyslet nějakou jinou verzi, jak se to stalo.
***
Stáli na chodbě u rozvrhů.
„Hele, kde je ten Alex? Měl tady přeci zůstat,“ zeptala se Iveta.
„Nevím. Zkoušel jsem mu volat, ale nebere to. Někam se zdekoval,“ odpověděl evidentně zmatený Honza.
„A cos mu vlastně řekl?“
„Že Mirku veze zástupkyně do nemocnice na šití, protože má rozřízlou ruku. A že tady na ně má počkat, dokud se nevrátí zpátky, protože má pořádný průser.“
„Hele, vy teď máte volnou hodinu, ne? Zkus ho nějak sehnat… My musíme na tělocvik.“ Dala mu pusu a běžela pryč.
Vzal mobil a napsal zprávu v tom smyslu, že se po něm shání zástupkyně s ředitelem a že jestli to nepřijde vysvětlit, možná ho i vyhodí ze školy.
Byl dost zklamaný. Takhle to přeci být nemělo. Přitom Lexa byl vždycky ten, kdo si z ostatních utahoval, že jsou jako malé děti. Že mají brát všechno s nadhledem. A když přijde na lámání chleba a měl by se situaci postavit čelem, tak se někam zašije jako malý smrad.
Znali se ještě ze základky. Býval to vždy pohodový a chytrý kluk. To až poslední rok se začal chovat jako primadona, která bude hrát v Americe basket. A i jeho vtípky teď často byly dost na hraně…
***
Šoural se chodbou k ředitelně. Připravoval si, co řekne. Modlil se v duchu, aby ředitel ještě před ním nemluvil s Honzou a, chraň Bůh, s Ivetou. Honza ho podrží, to je v pohodě. Mirka snad taky, ostatně, docela na něj brala. Pozve ji na večeři nebo do kina a bude to v pohodě. Ale s Ivetou to je oříšek. Ta ho opravdu nemusí. Nebýt toho, že chodí s Honzou, ani by se s ním nebavila. Myslí si o sobě, že je něco extra, když jezdí po těch přírodovědných olympiádách… Ale zatím co ona bude jednou někde na fakultě dělat za dvacku, on bude v NBA vydělávat miliony… Pro teď však potřebuje, aby ho neshodila. Bude to muset nějak přes Honzu zařídit.
Byl tak zabraný do myšlenek, že když z poza rohu vyběhl Honza s Ivetou a Mirkou, neskutečně se lekl. Až se mu sevřel žaludek. Nechápavě se rozhlížel a nemohl pochopit, co se vlastně děje.
„Apríl! Apríl!“ křičela Mirka. Smála se jak malé dítě a mávala mu rukama pře obličejem.
Honza ho poplácal po rameni. „Kam ses ztratil, hrdino?“ Podle tónu hlasu bylo jasné, že je Honza nějaký podebraný. A Iveta měla jenom takový křivý úsměv ve stylu „to ses tedy předvedl…“.
„Vy jste ale debilové! Já už myslel, že přijdu o Mistrovství!“, vykřikl naštvaně.
Všichni se zarazili. První se vzpamatovala Iveta a kysele řekla: „Áá, pán ‚Vy si ze sebe nedovedete udělat legraci!‘ ochutnal trochu vlastní medicíny!“ Na chvíli se odmlčela, ale hned se chytla další myšlenky: „Když jsi Mirce hodinu před odevzdáním schoval projekt, na kterém dělala celý měsíc, tak to byla strašná legrace, co?“
„Nebo jak jsi mi nastříkal peprák do věcí na tělocvik…“ přisadil si nečekaně i Honza.
„Jak jsi Kamilovi z céčka napsal jeho jménem na Facebook přiznání, že je gay… Víš, že jeho rodiče jsou věřící?!“ pokračovala Iveta.
Mirka vypadala zmateně. Měl to být přeci jenom fór, při kterém napálí největšího vtipálka! Ale místo toho tady teď Alexe pranýřují. Snažila se zachránit situaci: „Drsný, ale dobrý, ne?!“
S ním však zmítal vztek. Tohle opravdu přehnali. A Mirka tuplem, že se na tom podílela. „Zničila jsi mi kartičku s Bryantem, krávo!“ vyštěkl na ni. Otočil se a šel pryč.
Zůstala tam stát jako opařená.
***
Ještě večer zuřil. Nadával jim v duchu i nahlas. Obviňoval je ze všeho možného. Byl naštvaný, co si to Mirka k němu dovolila. V duchu si ji snažil všemožně zošklivit, aby na ni nemusel myslet.
Pípla mu zpráva. Od Mirky. „Ta kartička je jenom od sirupu. Stačí ji otřít. Strč si ji třeba za klobouk! A opovaž se na mě ještě někdy promluvit, hvězdo!“
Napřed nechápal. Už podruhé se mu dnes stáhnul žaludek. Ale tentokrát ne leknutím, ale úzkostí. Začínaly ho pálit oči a dutiny. Šel ale ke skříni a z kapsy bundy vytáhl kartičku. Ano lepila. Ale stejně tak to bývala mohla být krev. Vzal ubrousek a otřel ji. Až teď si uvědomil, že je vlastně kartička v obalu. A hlavně, že je to Panini Noir s podpisem. Ne ta jeho… Měl to tedy asi být dárek… A on to takhle posral!
Použité motivy z výzvy:
- Zlomyslný hráč
- Don’t step on the broken glass (nepřímo a volně)
- The lake (Lakers) is (are) a long way from here.
- Láska je slepá (a sebeláska ještě víc)
- „Nikdy jsem ji nechtěl ublížit.“
- Opuštěný/prázdný dům
- The adhesive card
- The elaborate concern(s)
Sebekriticky:
- Nevtipně o vtipu
- Asi zatím nejobtížnější vymýšlení příběhu (asi 5 různých verzí)